Ani sebelepší rutina někdy nezaručí, že dítě hned usne. Některé večery jsou neklidné, dítě je přetažené, nebo naopak příliš rozrušené z nových zážitků. V takových chvílích je důležité netlačit – naopak, uvolnit se spolu s dítětem.
Pokud dítě nechce spát, nesnažte se ho „ukecat“. Zkuste si k němu jen tiše lehnout, zpomalit dech, držet ho za ruku nebo jen položit ruku na záda. Dýchejte spolu. Někdy pomůže šeptem vyprávět vlastní příběh nebo vymyslet pohádku o tom, co dítě ten den zažilo.
Pomoci může i změna prostředí – někdy dítě uklidní, když mu dovolíte na chvíli usnout u vás v posteli, nebo když změníte uspořádání polštářů, přinesete oblíbenou deku nebo pustíte jemnou relaxační hudbu. I drobná změna může pomoci zklidnit napětí.
Pokud se dítě v noci vzbudí, zkuste ho nejprve jen uklidnit hlasem. Vyhněte se rozsvěcení a aktivním činnostem, které by tělo zmátly. Noční buzení je normální – i když je náročné. S klidem a trpělivostí pomáháte dítěti naučit se spánku důvěřovat. Čím častěji zažije, že jste v noci nablízku, tím snadněji se naučí spoléhat na vlastní spánkovou jistotu.
Důležité je hlavně to, že tam jste. Že dítě ví, že i když neusne hned, je všechno v pořádku a má vás na blízku. A že spánek není úkol, ale přirozený návrat k bezpečí a klidu.